S překladatelem Ladislavem Nagym jsem si povídal o jeho posledním
překladu knihy Kazua Ishigura Nokturna: Pět příběhů o hudbě a
soumraku. Do Chrbonína, malé vesnice v jižních Čechách, kde se prý
tak dobře překládá, jsem dorazil, jak jinak, než těsně před
setměním.
3. 9. 2010 Pá 13.47 | autor:
redakce
Stíny se pomalu dloužily, den se klidil k večeru a zdálo se, že
Rybárikova mise zde končí. Seděl na hrubé dřevěné lavici a panoramaticky
přehlížel krajinu, div že si nezablokoval krční páteř, jak se mu to
přihodilo posledně, když se nechal příliš unést výhledem z jakéhosi
kopce, na nějž se sípavě vysápal.
2. 9. 2010 Čt 16.33 | autor:
redakce
V teorii umění se v posledních letech stále více objevují
pojmy dekadence a dekadentní, často také v souvislosti se současným
uměním. Obecnost pojmu dekadence, respektive jeho paralelní existence i vně
sféry umění, umožňuje nové metodologické postupy a kombinace, objevuje
nová teritoria a vztahy. Dekadentní umění je vyhrocené, přesahuje míru
obecně přijatelného, provokativně bourá ta nejcitlivější tabu. Dekadence
je pevně spojena i s jasným postojem krajního individualismu.
2. 9. 2010 Čt 15.07 | autor:
redakce
V Paříži na konci třicátých let napálil Vladimir Nabokov
znepřáteleného kritika Alese Adamoviče tím, že uveřejnil báseň pod
pseudonymem Vasilij Šiškov. Adamovič ji prohlásil za mistrovskou. Když
vyšla najevo pravda, označil kritik Nabokova za „dostatečně šikovného
k tomu, aby parodoval génia.”
30. 8. 2010 Po 12.04 | autor:
redakce
Z Louče si na nic nevzpomínám, přestože některý lidi si ze
tří let už něco pamatujou. Že na sebe třeba svrhli hrnec vroucí vody jako
náš táta, co měl od toho na rukou jizvový řetízky a celej život chodil
v dlouhým rukávě. Co z Louče vím, je od rodičů.
30. 8. 2010 Po 11.02 | autor:
redakce
Výběr z nejzajímavějších literárních setkání,
autogramiád a besed.
Milana Kunderu není třeba dlouze představovat, je
respektovaným autorem a na celém světě uznávaným pokračovatelem tradice
středoevropského filozofického románu. Dlouhou dobu psal svá díla česky,
francouzština však nakonec převládla: nejprve v polovině 80. let
v esejích, od poloviny 90. let pak i v románech. Svá francouzská díla
publikuje výhradně v pařížském nakladatelství Gallimard a jedním
z nich je i v roce 1998 vydaná Identita.