V Paříži na konci třicátých let napálil Vladimir Nabokov
znepřáteleného kritika Alese Adamoviče tím, že uveřejnil báseň pod
pseudonymem Vasilij Šiškov. Adamovič ji prohlásil za mistrovskou. Když
vyšla najevo pravda, označil kritik Nabokova za „dostatečně šikovného
k tomu, aby parodoval génia.”
Milana Kunderu není třeba dlouze představovat, je
respektovaným autorem a na celém světě uznávaným pokračovatelem tradice
středoevropského filozofického románu. Dlouhou dobu psal svá díla česky,
francouzština však nakonec převládla: nejprve v polovině 80. let
v esejích, od poloviny 90. let pak i v románech. Svá francouzská díla
publikuje výhradně v pařížském nakladatelství Gallimard a jedním
z nich je i v roce 1998 vydaná Identita.
Internetový magazín pro mladé Topzine.cz (www.topzine.cz) začne na podzim tohoto roku
vydávat v rámci rubriky Hry a fantastika zahraniční sci-fi a fantasy
povídky včetně originálních ilustrací.
Spisovatel Jan Faktor je českým čtenářům téměř neznámý. Od roku
1978, kdy se přestěhoval do východního Berlína, píše pouze německy a
pokud nepočítáme jeho pravidelné příspěvky do Lidových novin, češtinu
přestal pro psaní používat úplně. Letos mu však u německého
nakladatele vyšla kniha, která se zabývá Prahou i českou historií a jíž
začal psát před 25 lety ještě česky. Zdobí ji krkolomný německý
název „Georgs Sorgen um die Vergangenheit oder im Reich des Heiligen
Hodensack-Bimbams von Prag" česky: „Jiříkovy starosti o minulost aneb Pod
záštitou svatého bimbama se zvonícími varlaty z Prahy“.
Celebrity vždy tvrdí, že si užívají pouze intelektuální četbu. Vkus
obyčejných lidí je ale mnohem kosmopolitnější. Takže nemlžte a
povězte – co leží na vašem nočním stolku? Předem se omlouvám za svou
neformálnost, ale můžu se zeptat – co leží u vaší postele?
Nezajímají mě sklenice vody, lampa, rádio, špunty do uší a už vůbec ne
ta hrozivě vypadající pochromovaná sexuální hračka zakoupená na jedné
z těch pololegálních ruských webových stránkách. Rád bych se dozvěděl
víc o vašich knihách.
Když mě přivedli do baráku, zmláceného a napůl mrtvého,
zaslechl jsem v polospánku špitání dvou spoluvězňů. Vyprávěli si
o jakési cikánské děvce, která umí sehnat jídlo. Pak jsem ji vídal,
každý ji znal, každý po ní a po její dovednosti toužil. Byla to otázka
přežití, nejen kvůli jídlu, ale kvůli Johaně samotné. Cikánský tábor
byl ostrovem z jiné planety.
Milena Slavická: Povídky jamrtálské
Pokračuj: 1-7 8-14 15-21 22-28 29-35 36-42 43-49 50-56 57-63 64-70 71-77 78-84 85-91 92-98 99-105 106-112 113-119 120-126 127-133 134-140 141-147 148-154 155-161 162-168 169-175 176-182 183-189 190-196 197-203 204-210 211-217 218-224 225-231 232-233 Nahoru na archiv
